Základní myšlenky výcviku psa

Pes je smečkové zvíře a jako takové uznává i hiearchii v tomot společenství,proto je důležité,aby pes uznával svého pána jako vůdce smečky.Člověk samozřejmě musí také na oplátku uznávat některá práva svého psa. V zásadě platí,že úloha člověka spočívá v tom,aby nejlepším možným způsobem rozvíjel schopnosti svého psa a hledal nejlepší možné cesty jak toho dosáhnout.

Pracovat se psem znamená učit se.Nejrychlejší učení je cestou úspěchu.Dosažením úspěchu se získává cennná důvěra! Důvěra znamená,že souhra dvou živých bytostí se všemi svými přednostmi i problémy se optimalizuje a upevňuje.Vzájemná důvěra je základním kamenem každého šťastného vztahu mezi člověkem a psem.Pracovat se psem je velké obohacení života člověka a je to svým způsobem i určitý životní styl.

Perfektní pes je přátelský,pozorný a poslušný.Jde o sen? NE! Ale buďme při definování svých ideálů,cílů a představ realističtí. Nerealistické cíle vedou nevyhnutelně ke zklamání a frustraci obou,psa i člověka. Ideální cíl je omezen individuálními možnostmi člověka a psa. Mějmě na pamněti,že individualita psa spočívá v jeho fyzické i psychické jedinečnosti. Úspěšnost výcviku není dána jen vrozenými vlastnostmi psa. Také lidé mají  různé schopnosti pro řešení určitých úkolů.Někteří lidé mají daleko více schopností a vrozeného citu stát se úspěšným vůdcem než jiní, i když se velice snaží.Proto platí,že i ten nejnadanější pes může být pouze tak dobrý,jak mu to umožní schopnosti jeho pána.Respektujme tedy tyto hranice,které jsou dány vlohami psa a osobními vlastnostmi a možnostmi pána.

Autorita ve výcviku

Výchova psa bez autority není možná!

"Když pes při učení nepozná žádné nepříjemné pocity,pracuje stále radostně," tuto větu jsem slyšela snad tisíckrát a jistě je na ní něco pravdy,ale bez výhrad ji přijmout nemohu,protože mnohdy si splnění úkolu musíme na psu vynutit-samozřejmě,že se snažíme cíle dosahnout prostředky,které na psa působí pozitivně,ale výcvik psa bez autority nefunguje!!

Každý pes potřebuje přesně znát své postavení ve smečce.Člověk jako vůdce smečky definuje pravidla pro společný život.Když pes nerozumí tomu,co po něm chceme,je třeba hledat prostředky a cesty,aby to pochopil.Pouhým opakováním se pes nenaučí co od něj požadujeme.Musí to nejprve pochopit a potom to opakováním upevňujeme.Autorita spočívá v odpovědnosti a převaze.Stejně jako ve vlčí smečce,tak i v soužití člověk-pes,patří k učení i negativní zkušenosti a nátlak.Pes se musí naučit znát své místo ve smečce a musí se podřídit. Autoritu ve vztahu člověk-pes prosazujeme svou převahou.Nátlak však nesmí být samoúčelný a člověk jej nesmí zneužívat..tzn,že psa usměrňujeme jen do té míry,abychom dosáhli dané věci,ne však,abychom psa zlomili a potlačovali zcela jeho osobnost!

Co je to nátlak?

Nátlakem rozumíme vše co psu působí negativní zkušenost,tzn. fyzickou či psychickou nepohodu.Může mít nejrůznější formy:pohled,tvrdší ton hlasu,vytáhání za kůži,cuknutí vodítkem při korekci chůze u nohy,elektrický impuls.....,nebo také jen vědomé odepření naší pozornosti vůči psovi(ignorace). Tedy to co od nás v dané chvíli pes vyžaduje..pochvalu,hození míčku,pohlazení,pamlsek..Zažila jsem již vůdce,kteří striktně odmítali nátlak při výcviku,ale při bližším pozorování jejich práce se psem,jsem zpozorovala,že nevědomky na psa vyvíjí psychický nátlak.Působení psychického i podprahového nátlaku nesmíme podceňovat,ten totiž vede k celkovému znejistění psa a ve výsledku je pes při učení nového cviku tímto způsobem spíše zmaten a nerozumí mu. Nátlak na psa proto musí být vědomí a cílený,tedy takový,aby byl pro psa jasně pochopitelný. Pouze tak je pes schopen rozlišit své správné chování od toho špatného. Nátlak musí být konstruktivní,protože v opačném případě učení nepomáhá,naopak vede k velké nejistotě psa a leckdy i ke ztrátě důvěry ke svému vůdci.

Komunikační úrovně

Optimální komunikace mezi člověkem a psem je založena na schopnosti člověka vcítit se do psychiky psa. Člověk musí být schopen komunikovat se psem tak,aby mu pes porozumněl.Tento způsob je založen na odpozorování emoční citlivosti psa vědomým nasazení vlastních komunikačních prostředků.

Psi a lidé si rozumnějí prostřednictvím zvukových projevů(píšťala),řečí těla(gesta,mimika) a prostřednictvím doteků.

Smyslové vnímání

Čich

Oproti člověku je pes schopen vnímat i velmi slabé pachy.Žije ve světě pachů.Když nás psi očichají,poznají nejen kde jsme byli,ale i naši momentální náladu.Psi jsou velmi citlivý na vnímaní pachových vjemů,byť by byli sebemenší.Dokáží podle pachů(někteří cíleně cvičení asistenční psi) rozpoznat půl hodiny dopředu přicházející epileptický záchvat a pána na něj upozornit....

Sluch

Rovněž sluch má pes mnohem lepší než člověk.Pes je schopen určit směr zvuku a odkud zvuk přichází s určitostí a přesností až na jeden úhlový stupeň.

Zvukové projevy

Akustická komunikace mezi psi je velmi výrazná.Jejich předchůdci vlci ji používali při lovu i na velmi velké vzálenosti.U psů známe nejrůznější zvukové projevy i když některé vznikli domestikací psa,které počínalo již  10 000 př.n.l a to jsou-štěkání,vytí,kňučení  a dlouholetým soužitím člověka se psem se tento rejstřík ještě obohatil o různé vyňafání,chrochtání(mops) apod.

Zrak

Vzhledem k postavení očí má pes mnohem větší zorné pole než člověk.Má však mnohem menší schopnost rozeznávat barvy a některé barvy vníma jinak.Například všechny odstíny fialové a modré vníma jen jako modrou a žluté až žlutozelené tony jako žlutou.Všechny ostatní barvy vníma jako různé odstíny šedé.Naproti tomu však velmi dobře vidí po tmě.Nevidí tak ostře jako člověk.Vnímá obrysy a proto hůře vnímá objekty,ketré se nepohybují.Naproti tomu je však schopen zachytit i nejmenší pohyb až do vzdálenosti 250 metrů a rychlý pohyb vnímá až na vzdálenost 800 metrů.

Doteky

Doteky mají v životě psa větší význam než v životě lidí.Obzvláště citlivý jsou v oblasti nosu a břicha.

Slovní komunikace

Zde spočívá problém v tom,že lidé trpí utkvělou potřebou mluvit na psa stejně jako na jiného člověka,bohužel toto se míjí účinkem. Pes nevnímá co mu říkáte ale tony hlasu,které používáte a pamuteje si slova podle toho jak znějí,ne podle toho co znamenají pro člověka.Reagují i na ty nejmenší zvukové projevy.Proto je třeba používat jednoduché,jasné povely,které si pes dobře zapamatuje a je nejlépe je zvolit tak,aby byli intonačně od sebe odlišné pro lepší zapamatování a pozdější odlišení pro psa.Psi vnímají i změněný rytmus našeho dechu a z našeho pachu získávají informace o naší náladě a psychickém stavu. Mají mimořádný smysl pro vnímání a rozpoznání našeho momentálního rozpoložení.

Vnitřní rozpoložení člověka při tréninku hraje značnou roli.Nemíníme tím jen Vaši dobrou nebo špatnou náladu,nýbrž i pozitvní nebo negativní postoj k tréninku.Vůdce by si měl neustále uvědomovat,že soustavně např. řečí těla vysílá  směrem ke psu signály na které on později reaguje,i když jsou nevědomé nebo bez určitéo záměru.Myslete na to zejména při pochvalách či výtkách.Psi silně reagují na pochvalu,neboť to posiluje jejich příslušnost ke"smečce".Nestačí jen říct "hodný pes" a pohladit jej po hlavě. Pes musí cítit,že pochvalu myslíte vážně a že k němu v té dané chvíli chováte sympatie.Pes dá velmi na naše emocionální projevy(gesta,mimika). Při všem, co našemu psovi sdělujeme,hraje velikou roli ton hlasu a řeč těla. Také při výtkách je potřeba,aby pes cítil,že to myslíte vážně. Pouze tiché "NE" nebo "FUJ" prostě nestačí.

ŘEČ TĚLA

Vizuální komunikační úroveň používá pes velmi silně,aby se vyjádřil. K tomuto účelu využívá signály řeči těla. Tyto signály jsou velice rozmanité a proto zaujímají zvláštní postavení v komunikaci. Prostřednictvým této mimoslovní komunikace sděluje pes svým partnerům nejrůznější informace.Psi se mohou smát,hrozit,podrobovat se,strachovat se,útočit,sympatie,antipatie,úzkost-to vše jsou schopni vyjádřit řeči těla.Zde se projevují proměnlivosti pohybu,držení těla, mimiky a gestikulace.Jeho sdělení je možno vyčíst z postavení končetin,trupu,srsti,ocasu,hlavy,pysků,jazyku,uší,ale především z výrazu očí. Jenom z výčtu těchto možností si můžeme udělat představu,jak mnoho informací za využití jejich kombinací může pes sdělit.

Spravný výklad řeči těla

 Abychom psovi správně poruzemněli,musíme se naučit pozorovat jeho řeč těla a vyvodit z toho správné závěry.Pes nám sděluje v jakém je rozpoložení i jaké má pocity.Řeč těla psa se skládá z mnoha jednotlivých informací,ze kterých si musíme poskládat celkový obraz.Stejná jednotlivá informace může mít i v jiných souvislostech naprosto jiný význam....

Aristoteles: Celek je více než suma jednotlivostí.

Nevytížení a přetížení

Z řeči těla psa lze dobře vyčíst i jeho postoj k výcviku nebo,zda-li daný úkol pes pochopil,jestli už toho na něj není moc či jestli jsme nepřecenili trénink a tzv.jsme toho psovi nenaložili moc.Pes k nám vysílá jasné signály,které bychom měli umět číst a přesně na ně reagovat.Rozpoznání a odstranění konfliktů je důležitým úkolem při výcviku,kdo se naučí tyto četné signály číst a rozpoznat a správně je interpretovat,ví o svém psu více a lépe si sním poradí.Jen tak může optimálně připravit úkoly pro psa a smysluplně při nácviku je provést.

DŮLEŽITÉ

Každý majitel psa(vůdce) by se měl naučit řeč svého psa! Existuje mnoho literatury na toto téma.Teoretické studium tvoří solidní základ pro další praxi. Ze své zkušenosti můžu jen doporučit konzultovat tyto informace vstřebané z literatury z kynologem s praxí,trénéra,zkušeného chovatele.Při profi výcviku se zeptat rozhodčího a požádat ho o radu na základě jeho zkušeností.

Zvukové a vizuální povely

Žádný povel(akustický,vizuální) nemá hned  z počátku pro psa žádný význam. Pes musí nejdříve pochopit co tím smýšlíme a teprve opakováním a to ve spojení s určitým chováním se pes naučí,co má na daný povel vlastně dělat. S určitým povelem si spojují určité chování a to i snašemi slovy chvály,výtek. Toto si pes musí nejdříve zažít.

Učení povelu

Když na začátku tréninku či učení dáme psovi povel sedni,neví co má dělat.Teprve až si spojí tento povel se svým žádoucím chováním,pochopí jej. Nebojíme se psu ke splnění,pochopení povelu připomoci ze začátku,aby věděl,co od něj žádáme. Při učení např. sedni psu pomůžeme zatáhnutím vodítkem k zadní linii,pokud to nepochopí zatlačíme rukou na zadek a pokud si pes sedne,řádně jej pochválíme a povel opakujeme. Tímto způsobem se učí všechny povely. Musíme v prvé řadě dbát na to,aby pes povel pochopil a zažil si ho,abychom mohli říci,že ho umí. neropzpracováváme více cvků do jednoho tréninku,tím bychom docílili akorát zmatení psa. je potřeba pstupovat pomalu,s rozvahou. Pokud bychom na psa zbytečně chvátali a naléhali,nebude umět ani jeden povel pořádně. Povely dáváme jasné,srouzumitelné.krátké a intonačně rozdílné pro lepší pochopení. pes nerozumí slovu,ale registruje zvukovou variabilitu daného slova.Proto volíme povely,které nezní stejně či podobně.Slovní povel ovlivňují naše současné emoce. To znamená,že spojuje povel s následujícími událostmi. Prostě řečeno,pokud psu dáme povel ke mě a on neuposlechne,dáváme do hlasu negativní emoce,které pes cítí a ví že dělá věc špatně a záleží na momentálním rozpoležení psa,jestli jak situaci vyhodnotí. Osobně doporučuji psa naučit psa na akustické povely(píšťalka) do té emoce nemůžeme vložit i když jse třeba momentálně na psa zlobíme.Nejlepší je kombinace píšťalky a slovní povelem či pozitivním posilování,pokud chceme psa ujistit,že je povel správně nebo při přivolání chceme zrzchlit jeho příchod,použijeme vysoké povzbudivé tony. Naopak nízké,hluboké tony působí na psa negativně u slabších povah depresivně.Pokud chceme při výcviku používat i vizuální povely je třeba dbát na jejich přesnost a neměnost,abychom psa nepopletli a jasně věděl co se od něj očekává.

UČENÍ UČIŇTE ZAJÍMAVÝM

Nejlepší metoda výcviku je výcvik hrou,pes se při něm baví a zroveň s radostí plní co od něj požadujeme. je na každém vůdci aby zgorigoval hru a výcvik tak,aby psa přílišně nemotivoval a neztrácel tak jeho pozornost. Přílišně motivovaný pes dělá zbrklé chyby a není tak soustředění,jak od něj požadujeme.Například při učení chůze u nohy máme po ruce míček(pokud pes aportuje) po splnění byť i jen 3-5 kroků se se psem zastávíme a míček  mu zahodíme. pes je motivován,zabaven a i odměněn. Pokud pes neaportuje,nebo to ještě neumí,můžeme se sním třeba jen chvíli npřetahovat s míček na provázku. výbornou motivací u psů jsou pamlsky a hlavně jsou výborným pomocníkem při výcviku. Pes rychle pochopí a hlavně chce pochopit jakou cestou se k tíženému pamlsku dostat a je jen nás ho včasně,správně odměnit a neztrácet motivaci psa. Kynologové pro toto používají pojmy pozitivní a negativní posilování. Pozitvním posilováním rozumíme to,že za dobře splněný úkol či žádoucí chování je pes odměněn. Odměna může mít různé formy-pamlsek,aport,hračka,pohlazení....atd.Nejlepší je toto vše kombinovat. Je důležité rozpoznat ten správný okamžik pro pochvalu a následné upevnění povelu. Pokud bychom psa odměnili brzy,může se nám stát,že pes úkol už nedokončí,protože už svého dosáhl.Naopak pokud bychom psa chválili pozdě nebude to mít žádný efekt a pes pomalu začne ztrácet motivaci. Negativní působení naopak psu nedělá pranic žádnou radost a o to nám jde..psa můžeme upozornit krátkými slovními poveli jako např. NE,FUJ,CO TO JE..kdy volíme hrubý,nízký ton hlasu,aby pes věděl,že je toto jeho chování špatné. Pokud se pes okamžitě opraví nebo i když mu to bude trvat déle,použijeme zase pozitivní posilování,abychom psa upevnili ve správném chování. Důležité je správné načasování! Musíme přesně vždy vědět co budeme dělat,jak by pes mohl reagovat,abychom se připravili na to,jak máme reagovat my,abychom dosáhli úspěchu.

!TRÉNINK SE SYSTÉMEM JE POLOVINOU ÚSPĚCHU! :-)

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.