Kastrace- její pro a proti
Tímto článkem bychom Vám chtěli pomoci,pokud řešíte otázku kastrace Vašeho psa a hledáte informace,než se zeptáte svého veterinárního lékaře,jsme tu pro Vás.
Přiblížíme Vám problematiku trochu blíže,abyste si sami udělali obrázek o tom,co to kastrace je,co obnáší a jaké nese výhody.
Jako první bychom chtěli vyjádřit podporu co se týče kastrování fen a psů bez PP a kříženců. A to z z prostého důvodu,je spousta lidí,kteří sice chtějí chovat,ale nemají vůbec ponětí co to obnáší,že by oba rodiče měli být veterinárně důkladně vyšetření(RTG,dědičné vady,nemoci..atd.),zajištění umístění štěňat do dobré péče..atd. V dnešní době přeplněných útulků,pokud sháním psího kamaráda a nemám chovatelské ambice je to nejlepší volba. Na co dále a dále křížit?? Trh je si myslíme až přespříliš přesycený nabídků psů všech možných plemen.Proto podporujeme organizace,sdružení a útulky,kteří své svěřence dávají k adopci již kastrované. Z již zmíněného důvodu,které jsme komentovali již dříve a také ze zdravotního hlediska je to to nejlepší řešení. Samozřejmě nezavrhujeme chov psů bez PP,ale požadujeme,aby pejsek či fenka měli potřebná vyšetření na to,aby mohli mít zdravá štěňátka. Při dnešním rozvoji sportovní kynologie vidíme určité typy psů(křížence) kteří se pro určitá odvětví perfektně hodí a byla by škoda to ztratit,ale musí se chov řídit podle jasně daných pravidel!!!
Tak a už dost subjektivních názorů....Udělejte si svůj vlastní.....Tady jsou jasně daná a nevyvratitelná fakta:-)
Kastrace fen
V současné době se kastrace provádí jako běžný zákrok. Majitelé k ní přistupují většinou ze dvou důvodů-chovatelských nebo zdravotních. Provádí se dvěma způsoby-ve většině případů se odstranují vaječníky i děloha(ovariohysterektomie), a nebo pouze vaječníky(ovariektomie). Při ovariektomii není vyloučeno, že děloha může být v budoucnu postižena chorobným procesem.
Kastrace má nesporně více výhod než nevýhod.Nekastrovaná fena několikrát do roka hárá. Pokud majitel neplánuje štěnata, je pro něj období hárání spíše komplikací-fena má výtok,stává se neposlušnou, hrozí riziko nežádoucího nakrytí, příp. následná falešná březost. Chovatelé proto přistupují k aplikaci hormonálních preparátů k zabránění hárání. Takovéto zásahy do organismu feny však představují vysoké riziko zdravotních komplikací. Mezi lidmi se také šíří pověra, že fena by měla mít alespon jednou za život štěnata. Toto tvrzení je ovšem mylné, na zdravotní stav feny to nemá ani do budoucna žádný vliv, spíše naopak je pro ni období gravidity, samotný porod a následná péče o potomky velká zátěž.
Zastavení pohlavní aktivity
Majitelé nekastrovaných fen se jednou či několikrát do roka potýkají s obdobím hárání. V případě chovných jedinců jde o periodu očekávanou, neboť právě v této době je možné nechat fenu nakrýt či inseminovat. Vidina štěňat, ať už jen pro radost, anebo pro zisk, převáží nad nepříjemnostmi spojenými s háráním. Pokud ale majitel potomstvo feny neplánuje, je pro něj hárání spíš obdobím samých negativ (poševní výtoky, neposlušnost, útěky, riziko nežádoucího nakrytí, příp. následná falešná březost apod.). Chovatel si pak často přeje potlačovat říji své feny hormonálními injekcemi (deriváty progesteronu) a tím si ušetřit starosti. Takovéto zásahy do organismu feny však představují vysoké riziko zdravotních komplikací. Proto je v těchto případech lepší volbou fenu vykastrovat, anebo ji nechat hárat.
Kastrace je také vhodná jako prevence předcházení vzniku některých onemocnění fen jako je pyometra (zánět dělohy), nádory mléčné žlázy, ovariální cysty, cukrovka nebo pseudogravidita (falešná březost).
Hormonální dysbalance
Některá onemocnění přímo souvisejí s hormony produkovanými vaječníky. K nejčastějším příznakům dysbalance (nerovnováhy) samičích pohlavních hormonů patří různé kožní potíže. Těmi jsou vypadávání chlupů, zvýšené množství pigmentu na některých místech kůže, zeslabení kůže a sekundární bakteriální infekce. Při nadbytku estrogenů z ovariálních cyst nebo nádorů může také docházet k poruchám pohlavního cyklu (prodloužené nebo permanentní hárání).
Terapie cyst na vaječnících se provádí buď hormonálními preparáty nebo chirurgickým odstraněním cyst, resp. vaječníků.
K možným následkům působení ovariálních steroidů náleží též cukrovka, ale i méně známé onemocnění akromegalie. Jedná se o problém fen různého věku. Vzniká podobně jako diabetes mellitus nadprodukcí růstového (somatotropního) hormonu v mléčné žláze, a to na základě vlivu pohlavních hormonů. Nadbytek somatotropinu v tomto případě vede k otokům, zduřením měkkých tkání na hlavě, krku a zvětšování břicha. Zvířata se vyznačují hustou a nezvykle rychle rostoucí srstí a celou řadou dalších příznaků. Terapií volby je kastrace.
Pyometra je nejčastější a nejvíce nebezpečné onemocnění, zejména u starších fen. Pokud se neléčí, je pro fenu smrtelné. Jedná se o problém především starších fen, ale někdy se s ním setkáváme i u fen relativně mladých. Hnisavý zánět dělohy je také častou komplikací po aplikaci hormonálních přípravků (např. při přerušení březosti, při oddalování říje).
Pyometra zpravidla vzniká 1-3 měsíce po hárání. Vlivem ovariálních hormonů (estrogeny, progesteron) dochází k nadměrnému zmnožení a stimulaci děložních žlázek, jejichž hlenovitý sekret se v děloze hromadí. Hlen je ideálním prostředím pro bakterie, jež se v děloze v určitém množství vyskytují přirozeně, dochází k jejich přemnožení a charakter sekretu se mění v hnis. Vznikající toxiny se z děložního obsahu vstřebávají do krve a vyvolávají celkovou intoxikaci organismu. Při oddalování říje nebo přerušení březosti je mechanismus obdobný. Spouštěcím impulzem jsou ale v tomto případě hormony dodané do těla zvenčí, tedy lékařem.
Méně obvyklými příčinami hnisavého zánětu dělohy u fen jsou primární infekce, odumření plodu, zadržení placenty nebo poranění při porodu.
K hlavním příznakům pyometry patří zejména zvýšené močení a žíznivost, abnormální výtok z pochvy (pozor - jen u otevřené formy, kdy je průchozí děložní krček), zvětšování objemu břicha, deprese, nechutenství, zvracení.
Terapie spočívá buď v chirurgickém odstranění vaječníků a dělohy, anebo (v některých případech) v aplikaci antibiotik a léků, které zajistí vypuzení patologického obsahu z dělohy. Při konzervativním (medikamentózním) ošetření je úspěšnost léčby poměrně nízká a riziko recidiv naopak vysoké.
Prevencí vzniku pyometry je právě kastrace (ovariektomie je dostačující) a vyloučení ošetření estrogeny a gestageny. Snížení rizika představuje i dodržení hygienických zásad při krytí a porodu.
Nádory mléčné žlázy - jsou časté u starších fen(nejčastěji se vyskytují mezi 8-10 rokem života) a druhými nejčastějšími nádory vyskytujícími se u psů. Pokud je kastrace provedena před prvním háráním, je riziko pozdějších NMŽ 0,5-1%,při kastraci po prvním hárání 8%, po druhém hárání 15% a po třetím 26%.
Nejvýznamnější skupinou nádorových onemocnění fen jsou nádory mléčné žlázy. Více než polovina všech novotvarů se vyskytuje právě na mléčné liště. Mezi významné faktory pro jejich vznik a rozvoj patří steroidní hormony, které vznikají ve vaječnících (estrogeny, progesteron). Riziko se zvyšuje při používání některých léků na časné přerušení gravidity nebo potlačení pohlavního cyklu a také při pseudograviditě. Necelá polovina novotvarů mléčné žlázy je maligních, tedy zhoubných. Nejčastěji metastazují do mízních uzlin a plic, dále pak do jater, ledvin, srdce a kostí. Původně nezhoubné nádory se mohou časem zvrhnout ve zhoubné. Průměrný věk fen, u kterých se tyto novotvary vyskytují, je 8-9 let.
Právě kastrace je možnou prevencí výskytu nádorů mléčné žlázy. Při odstranění vaječníků před prvním háráním je riziko vzniku těchto novotvarů 1 %, po prvním hárání 8 %. Při kastraci po dalších říjích je vliv na omezení výskytu novotvarů již menší. Ideální je provést kastraci před anebo po prvním hárání.
Falešná březost
Nebřezí feny mohou v období 2-8 týdnů po hárání vykazovat různě intenzivní příznaky březosti a porodu. Přesný mechanismus vzniku tohoto jevu není zcela znám. Ve většině případů dochází ke zvětšení mléčné žlázy a produkci mléka (laktace) a také k celkovým projevům gravidity (zvýšení žravosti, změna chování, zvětšování objemu břicha, připravování hnízda pro mláďata). Někdy je dokonce patrná imitace porodu. Nebezpečím je hlavně intenzivní laktace, kdy hrozí zadržení mléka a následný zánět mléčné žlázy.
Pseudogravidita je obvykle zvládnutelná uplatněním chovatelských opatření (snížení bílkovin v krmivu, dostatek pohybu, odstranění psích hraček apod.). V závažnějších případech je nutné přistoupit k medikamentózní terapii. Při opakujících se potížích s nepravou březostí se u starších a nechovných fen doporučuje ovariektomie, případně ovariohysterektomie.
Komplikace kastrace
Feny snáší kastraci velmi dobře.
Hlavní nevýhody, které mohou nastat po kastraci, jsou obezita a močová inkontinence fen. Obezita se dá zvládnout zodpovědným přístupem majitele, který by měl snížit krmnou dávku a zajistit dostatek pohybu. Co se týče inkontinence, její příčiny nejsou přesně známy. Pravděpodobnou příčinou je snížená hladina estrogenů. Může se objevit hned nebo až několik let po kastraci. Projevy mohou mít různou intenzitu od nočního pomočování několikrát do roka až po neschopnost udržet moč. Mezi rizikové skupiny patří feny velkých plemen vážící více než 25kg. Léčba je medikamentozní,chirurgická se používá zřídka.
Rizika spojená s narkózou
Kastrace feny je chirurgický zákrok vyžadující celkovou anestezii. Ta s sebou může nést určitá rizika, jejichž míra závisí na celkovém zdravotnímu stavu, na předoperační přípravě, na druhu použité anestezie a na kvalitě monitoringu pacienta během operace. Je logické, že narkóza u mladé zdravé feny bude bezpečnější, než u starého zvířete s pokročilou pyometrou. Vždy je vhodné provést předoperační vyšetření: To zahrnuje minimálně hematologickou a biochemickou analýzu krve, případně i RTG hrudníku a EKG. U zvířat ve špatném zdravotním stavu je před vlastní operací nezbytná stabilizace (infúzemi, příp. dalšími léky, včetně podání antibiotik). Vlastní volba anestetik významně ovlivňuje míru možných komplikací. Preferuje se inhalační anestezie (nejlépe směs kyslíku, rajského plynu a isofluranu, resp. sevofluranu). Narozdíl od nitrosvalových injekcí ji lze dobře regulovat a představuje podstatně menší rizika. Inhalační anestezie se dá nahradit celkovou nitrožilní anestezií (např. propofolem) za podmínky dostatečného přísunu medicinálního kyslíku k pacientovi.
Stejně důležitý jako výběr anestetika je i monitoring pacienta při narkóze. Vitální funkce se sledují jednak klinicky, a také pomocí elektronických přístrojů, jakými jsou pulzní oxymetr, elektrokardioskop, analyzátor dýchacích plynů, kapnometr/kapnograf, analyzátor acidobazické rovnováhy a krevních plynů atd. Využití těchto moderních prostředků (inhalační anestezie vedená isofluranem s kvalitním monitoringem) pak umožňuje bez komplikací, anebo s jejich časným a úspěšným řešením, přežít narkózu i pacientům v kritickém stavu, např. s prasklou dělohou při pyometře.
Močová inkontinence, hypoestrogenismus
Výskyt močové inkontinence u kastrovaných fen je dáván do souvislosti s poklesem produkce estrogenů. Incidence je vyšší u starších fen větších plemen a u obézních jedinců. Projevy mohou mít různou intenzitu od nočního pomočování několikrát do roka až po neschopnost zadržet moč, která pak spontánně odkapává prakticky permanentně.
Medikamentózní terapie se dříve omezovala jen na podávání estrogenů. Daleko bezpečnější a účinnější se dnes jeví efedrin nebo fenylpropanolamin. Zřídka se používá chirurgická léčba či injekce teflonu do okolí močového svěrače pod kontrolou endoskopu.
Hypoestrogenismus je vzácné onemocnění projevující se ztrátou srsti v okolí zevních genitálií a řitního otvoru s přechodem na boky a břicho. U dlouhosrstých fen pozorujeme absenci pesíků, takže postižená místa vyvolávají dojem štěněcí srsti.
Obezita
Vykastrovaná fena má podstatně nižší spotřebu energie, a proto nezměněné dávky krmiva po kastraci vedou k ukládání přebytečné energie ve formě tuku. Řešením je snížení energetické hodnoty nabízeného krmiva, ovšem s dostatečným množstvím a vhodným poměrem ostatních složek. Tomuto účelu nejlépe vyhovují kvalitní komerční krmiva typu "light" anebo speciální veterinární diety.
Rané pooperační komplikace
Ovariohysterektomie patří k náročnějším chirurgickým zákrokům v dutině břišní. Vyžaduje práci zkušeného týmu lékařů (hlavní chirurg, asistent, anesteziolog) a kvalitní materiální vybavení. Hlavními pooperačními komplikacemi jsou infekce a krvácení. Rizika jejich vzniku je možné minimalizovat dodržováním standardních postupů, nicméně zcela vyloučit je nikdy nelze. K naprosto nezbytným zásadám při operacích patří asepse, sterilita, antibiotická clona a dostatečné tlumení bolesti. Velmi důležitým opatřením v pooperačním období je použití ochranného límce, který zamezí olizování operační rány a její následné infekci nebo dehiscenci (rozestoupení).
Kdy tedy fenu vykastrovat?
Nejčastěji se feny kastrují po dosažení pohlavní dospělosti-většinou mezi 8-12 měsícem věku, kdy fena poprvé hárá. Nedoporučuje se zákrok provádět v období říje, jelikož pohlavní orgány jsou zvětšené a hodně prokrvené. Lépe je počkat až do období pohlavního klidu.
Kastrace psa:
Kastrace psů se stejně jako u fen provádí z chovatelských a zdravotních důvodů. Zákrok spočívá v odstranění varlat a bývá kratší než u fen.
Majitelé často kastrací řeší nežádoucí chování psa jako je neklid, neposlušnost nebo toulání v období hárání fen v okolí. Čím později se zákrok provede,tím menší je šance na úspěch. Pokud je pes agresivní nebo má určitý nežádoucí a dlouhodobý zlozvyk, kastrace tento problém nevyřeší. Zdravotní důvody nemají u psů takový význam jako u fen, ale i zde řeší některá onemocnění. Mezi nejčastější patří:
- nádory varlat (u psů docela časté)
- kryptorchismus - stav, kdy jedno nebo obě varlata nejsou sestouplá v šourku,ale nacházejí se v tříselném kanále
- zvětšení prostaty (benigní hyperplazie prostaty) - vyskytuje se téměř u všech starších psů a pokud nepůsobí problémy, není potřeba ji řešit. Někdy je však zvětšená natolik, že způsobuje potíže při močení a nebo může dojít k jejímu zánětu a kastrace je vhodnou léčbou.